Autor: Káča Kozáková

První letní mávnutí z tábůrku. Krom tradičního bloumání polem nepolem a konzumace mazaných chlebů proběhl celodenní výlet do Roztok, kde jsme navštívili rodný stavení našeho asistenta Ríši.

„Když jsem poprvé přijela na tábor, říkala jsem si, že je to taková divná země, kde se může stát cokoliv. Třeba tam v srpnu sněží ovocný knedlíky, lidi se tam místo v autech vozí v obřích pneumatikách od traktoru, je tam tůňka, která se občas promění v zátoku Diamond Shine a plavou tam opravdoví delfíni. No a spoustu dalších zvláštností měl ten tábor, ale po chvíli se ti začnou zdát normální. Taky tam má člověk často záchvaty smíchu a to je super.
Těch momentů, kdy jsem si uvědomila, že mám v Ramusu ty opravdový kámoše, bylo víc. Třeba když na malém putování seděli pozdě večer u ohně a já jsem usínala, ale Martinka mi řekla: „Né, ještě nechoď spát, ještě máš čas.“ To bylo fakt hezký a já u toho ohně ještě dlouho zůstala a doufám, že ještě zůstanu.“

Tahle věc je pro nás extra důležitá. Podpořte prosím petici za budování komunitních služeb v Praze. Nechceme, aby naši blízcí museli bydlet tak daleko, někde v lese a bez kámošů. Chceme tu být všichni spolu! Lidé s postižením nejsou komodita na export!
>> https://e-petice.cz/…/petice-za-budovani-kapacit…

Minulý víkend jemňáci udatně dobyli hrad Kost. Vrcholem víkendovky v Českém ráji bylo ale údajné setkání našeho znalce retro popkultury Kudly s legendárním Pepíkem Dvořákem! Na důkazní materiál ovšem stále čekáme…

„Ramus je taková velká rodina plná komárů a včel a ty kolový mají z toho hlínu!“

O víkendu jsme spustili hára a vyjeli na sraz všech mániček do Elbančic. Pálili se zákazy, jedli se knedlíky, moklo se a usychalo, předčítala se dekadentní poezie a nakonec přijeli i Plastici a odehráli svůj životní koncert! Tak undergroundu zdar a Elbancice – zamecek, chateau dík! Fotky tady

Na humru jsme epesně oslavili 30. narozeniny naší Elišky, která má moc ráda koníky, pejsky a policii. Policie naštěstí nepřijela, ale koníci a pejsci u toho byli. A hlavně kamarádi!

„Ramus není žádná teorie. Hodí tě do vody, a ty začneš plavat. Ze začátku párkrát zalapáš po dechu, možná si i lokneš, ale pak začneš celkem přirozeně splývat. Na konci tě to pod jezem vyplivne s úžasem na tváři. Co se to vlastně stalo? Zpracováváš to dlouhý měsíce nebo roky. Zbydou zásadní hlášky, který ti obsadí slovník, a taky pocit, že svět je mnohem pestřejší, než jak nám ho líčili ve školách nebo na personálních odděleních. V mozku se ti přepojí některý systémem zatuhlý dráhy. Výsledkem je vnitřní uklidnění, že solidarita není jenom trendy slovo, ale konkrétní činnost, díky který se dá na světě žít, i když ti není zrovna nejlíp. Jestli to není dost pochopitelný, chtěl jsem říct, že Ramus je zábava, párty, léto, kámoši… no, zeptejte se Hanky.“

❥❥❥

„Musím říct, že jsem před první akcí byla nervózní, byl to můj úplně první tábor v životě, takže jsem nevěděla, co čekat, a nakonec jsem byla hrozně ráda, že jsem tam mohla být.
Jeden z nejlepších dní s Ramusem bylo malý táborový putování, měli jsme s naší skupinkou hrozně zábavnou cestu, kdy jsme potkávali turisty a cyklisty a vznikala spousta komických situací. Až jsme k večeru došli na místo, který vypadalo jako konec světa, ale krásnej! Byla tam chalupa a zeleninová zahrada a hodný lidi, co nás tam nechali spát v jejich týpku. Na tenhle den si vzpomenu vlastně dost často a bez Ramusu bych tuhle vzpomínku nikdy neměla.
Taky bych určitě měla mnohem menší sebedůvěru při komunikaci s lidmi s postižením i bez něj, Ramus člověku otevře dveře mimo konvenční svět a to je zároveň důvod, proč by měl trvat ještě minimálně 100 let! Všem bych přála zažít ten pocit, když se po x dnech vrátíte do města z Ramusu z pohádkový louky v lese, ale i z míň pohádkových situací. Je to asi podobný pocit, který měla Alenka v říši divů a je to skvělý. A i když poslední dobou jezdím hodně sporadicky, Ramus u mě má pořád hodně spešl místo.“

Do nového roku jsme vstoupili s novou ředitelkou! Vítáme na bedně naši skvělou Oldží a zlatý pohár vděku za srdcový ředitelování udělujeme Martě.
V únoru drsňáci podnikli výlet kolem Berounky do Srbska s hermelínovou přespávačkou v Braníku. Padl zde středoevropský rekord v nakládání vozíku do rychlíku na čas!
V březnu jsme uspořádali semifinále hl. m. v nespoutaném tanci pod krycím názvem Náhradní večírek. Byl vypečenej jak splašenej velikonoční beránek. No pohleďte sami.
Hned další den jsme se rychlochůzí přesunuli z Kasáren na hlavák, odkud jsme vyrazili do Čáslavi na sjezd přívrženců extrémních sportů. Největší ohlas zde vyvolalo extrémní žehlení, z jehož praktikování je i přiložená fotografie. Doporučujeme nastavit jako tapetu obrazovky všem zapáleným fanouškům extrémního sportování!

Spoustu dalších obrázků z letošních akcí a potencionálních tapet najdete v naší galerii.

„Dobý!“