„Ramus mě doprovází už patnáct let mýho života. A děkuju mu, že se mnou vydržel a neopustil mě, i ve chvílích, kdy mi nebylo úplně do skoku. Takovej parťák, co když mu jdete po boku s otevřenou náručí a srdcem, tak vás toho děsně moc naučí a taky vás dost posílí. A co mě teda naučil, krom toho, jak skvělí lidi a příroda můžou v Ramusím světě existovat? Umím se díky němu prodírat bahnem mezi stádem krav a tlačit přitom někoho na vozíku. Hledat po zvuku píšťalky ztraceného a dobře se schovávajícího člověka, který nechce na procházku. Nerozčílit se, když mi někdo načůrá do nového péřového spacáku proto, abych byla v noci vzhůru a hlídala ho. Vařit na ohni pro 40 hladových lidí, i když jsem třeba těhotná nebo mám nově sešroubovanou ruku. Poznání, že Benátky, které se považují za jedno z nejbariérovějších měst, se dají s Ramusem bezbariérové udělat. A třeba taky to, že zaměnit kapičky s halucinogeny s kapičkami CBD se nevyplácí. A krom těch mnoha a mnoha nezapomenutelných zážitků s Ramusími lidmi, mi dal možná ještě víc těch zážitků, které mě učili s lidmi vycházet a sdílet s nimi to své bytí tady na světě. A jak řekla jednou Evička: „Láska nezná hranice“. Ramus je láska. Díky!“
