HUMANS OF RAMUS ・❥・Teja

„Ramus mi dal čepici (kterou jsem ztratila), knihu (tu jsem taky ztratila) a kšiltku (tu ještě mám), spoustu nečekaných zážitků, díry ve spacáku a v oblečení, nekonečno kamarádek a kamarádů, bolest zad, kafe z hrnce a čokošku u ohně, propocený tričko, když tlačíš vozejk do kopce, a medaili za přínos lidstvu (vyrobila jsem držák na hakzlpapír na latry, protože byl pořád mokrej). Naučil mě spoustu novejch a vymyšlenejch písniček a nestydět se hrát na kytaru před lidma. Ramus mi dal i hodně emocí (trochu pláče, ale násobně víc bžundy a radostnejch momentů), mikinu po Elišce, divnomikinu po Vojtovi Zelenkovi, šaty od Káči, kérky, výstavu obrázků na téma uhlí, kterou mám furt doma a taky párkrát průjem. Naučil mě trpělivosti a adaptaci (protože na Ramusu nic nikdy není tak, jak bylo plánovaný), mnoho teoretické znalosti o epilepsii, pít gintonic z úst do úst (to jsme vymyslely s Johankou a Kájou a myslím, že jinde by se to nechytlo) a pak mít kocovinu, ale přepít ji, najít v sobě dětskou radost, když stavíš domeček z jehličí a běháš s papírkama po lese, pořádně vylízat ešus abych ho nemusela moc mejt a taky rapování z hlavy při bimbítn rebetenu. Dal mi výlety od Krkonoš do Budapešti a hromadu dobrodružství. Ale hlavně to přátelství! A taky mi vzal spoustu víkendů a půlku prázdnin, ale stálo to za to.“


FURT NĚCO A POŘÁD NIC.