„Kdysi mi napsal kamarád Tomáš a jeho maminka, jestli nechci jet na tábor s Ramusem. Tak říkám jó, takjó, spolu to tam vylepšíme ten Ramus. Tak jsem jela. Jenže v den co jsme měli odjíždět si Tomáš zlomil ruku a jel místo na tábor do nemocnice. Tak jsem byla na hlaváku úplně sama, říkala jsem si, že to asi odpískám. Ale přišel ke mně Ondra, řekl mi čau, já jsem Ondra, prdnul mi svýho psa Kotě do ruky a takhle jsem jela na svůj první tábor s Ramusem. Potkala jsem tam báječný lidi, srdcovky prostě. A říkala jsem si týjo, ty jsou tak prdlý jak já!“

Jsme platforma pro setkávání lidí s postižením i bez něj a pořádáme volnočasové aktivity, které jsou nedílnou součástí začleňování do společnosti. Připojujeme svůj podpis k Memorandu o ochraně lidí s postižením před násilím, jelikož dobré fyzické i psychické zdraví je naprosto zásadní, a u lidí s postižením je třeba jej chránit ve zvýšené míře.

Možná si říkáte vo co de?
Lidé se zdravotním postižením čelí násilí častěji než lidé bez postižení. Trestní zákoník jim ale neposkytuje dostatečnou ochranu (při rozhodování o trestu není žádným způsobem zohledněna skutečnost, že člověk byl napaden z důvodu svého postižení).

Postavte se s námi diskriminaci a připojte se také svým online podpisem k Memorandu zde.

(foto z podepisování Memoranda na Úřadě vlády minulý týden, fotil Zewlakk)

O tyhle fotky se můžete do středy přetahovat! Tak si vymyslete přezdívku, zaregistrujte se a dražte na www.ramus.je/tichaaukce

Víte, že má Ramus provozní skupinu? Co dva týdny se potkává a špekulíruje, jak a co. Děkujem Green Doors, že nám už víc jak rok pro tohle naše kutí ramusích piklů poskytují zdarma prostor.

Tenhle návod na stavění legendárních vyčapanejch táborovejch later nedávno nakreslila naše ředitelka Marta. Někdo se těší na Vánoce a někdo zas na letní tábory.

„Do Ramusu jsem se dostal omylem někdy pět let zpátky, když jsem pomáhal dávat dohromady naší fakultní kavárnu a přišel jeden z našich klientů a zeptal se mě, jestli nechci jet na víkendovku. Tak jsem jel a už jsem tu zůstal. Zažitků s Ramusem mám nespočet. Vždycky si ale vzpomenu, jak jsem tahal kamaráda na vozíku z pole, kam jsem s nim omylem sjel ze silnice. On se jenom smál, jelikož se mu nic nestalo, a mně nezbylo než se smát taky. Nebo když se nám na putování urvalo madlo od vozíku cestou dolů z prudkého kopce. Oba asistenti co jsme tam byli jsme hned skočili rybičku, abychom našeho kamaráda nenašli dole pod kopcem. To mě potom nejvíc fascinuje, jak i když se pokazí co může, na Ramusu zázrakem všechno dobře dopadne.“