HUMANS OF RAMUS ・❥・Skautka

„Kdybych nikdy nepotkala Ramus, byla bych sama v sobě mnohem míň svobodná. Dostala jsem se k němu jako sedmnáctiletý pískle a jela jsem rovnou na drsnej tábor. Malýho ptáčátka se ujali velký zvířata a týden potom, co jsme se všichni poznali, jsme na skupinovým putování seděli v hospodě v Litomyšli a rozhodli se, že si uděláme veliký dobrodružství a pojedeme prvním vlakem, co najdeme, na čtvrtou zastávku. Dělali jsme si velký iluze, že to bude mezinárodní expres na Slovensko, jenže z Litomyšle jezdí jenom osobáčky jedním jediným směrem. Pro malou Kateřinu to tehdy otevřelo hrozně velkej svět – mohli jsme dělat kraviny, my jsme si mohli dělat, co jsme jenom chtěli. Na to Slovensko jsem se s Ramusem dostala o dva roky později, když jsme jako skupinka dostali za úkol dostopovat do tábora a my jsme se na to vykašlali a dojeli vlakem až do Kút a v tom vlaku pak nefungovala plošina a my a spousta spolucestujících jsme vytahovali vozejk ven ručně. Pak jsme si lehli na nástupiště, koukali na západ slunce a od tý doby vím, že svoboda chutná jako chleba s hořčicí a účtenka v eurech, aby se byrokratka nenudila.“


HUMANS OF RAMUS ・❥・Martinka

„Já jsem měla na táboře přezdívku Hladový šerif. Jojó. Ramusákům vzkazuju, ať se maj dobře, že na ně myslím. A Vráťu už jsem dlouho neviděla a chtěla bych ho pozdravit.“


HUMANS OF RAMUS ・❥・Vali

„Mám fakt spoustu různě skvělejch Ramusích zážitků, většinou to jsou takový ty bizarní vtipný situace, který se daj jen těžko převyprávět tak, aby neztratily na kráse a srandě. Ale jeden z mejch oblíbenejch zážitků je ještě trochu jinej. Takovej spíš kouzelně poklidnej, což asi neni pro Ramus tak typický. To jsme si jednou takhle, když už všichni spali, vyšli na legendovym táboře na noční procházku. Šli jsme po tmě lesem, já jsem se trochu bála, protože jsem celkem strašpytel, a došli až k rybníku. Byla hrozná zima, ale v tu chvíli jsem to najednou nějak nevnímala. Vlezli jsme do vody, jenom tak splývali na hladině, koukali na hvězdy a Vojta nám ukazoval různý souhvězdí a vyprávěl o nich. Ani nevim, jestli to byla pravda, nebo si to vymejšlel, ale to je asi jedno, protože kouzelný to bylo stejně. Všechno se v tu chvíli tak nějak zastavilo a hezky spojilo, ty pocity, zážitky a únava z celýho dne a těšení na to, co zase přijde. To jsem si připadala nejlíp, že jsem přesně tam, kde mám bejt a nikde jinde na světě bych v tu chvíli bejt nechtěla.“


Tužíme partu

  1. března večer se utužovala asistentská parta za pomoci cíleného koulení. Kamarádství zdar a díky všem co se dokulili!

Díky!

Máme tu naši oblíbenou každoroční povinnost. Děkujeme všem našim podporovatelům a podporovatelkám, že můžeme pořád frčet bez grantů a dotací! Díky za vaše dary! Tady najdete seznam významných dárců za minulý rok. Přikládáme i vyúčtování poslední úspěšné benefiční aukce a díky směřuje i vám všem, co jste dražili!


HUMANS OF RAMUS ・❥・Bětka

„S Ramusem jsem nejvíc zmokla loni na velkym putování. Přístřech na přespání se podařilo postavit jen jeden, a to nestačilo ani pro stání, natož pro ležení. Tak jsme se rozhodli všechny navozit zpátky do tábora. Když jsem jako jeden z řidičů přijela pro zbytek zmoklých Ramusáků, musela jsem některé skoro přemlouvat, aby se nechali vzít zpátky do tábora. Mezitím si tam zařídili ohýnek, zpívali, pili čaj a měli se fajn. I takový to může s Ramusem v blbym počasí být.“


FURT NĚCO A POŘÁD NIC.