„Když jsem poprvé přijela na tábor, říkala jsem si, že je to taková divná země, kde se může stát cokoliv. Třeba tam v srpnu sněží ovocný knedlíky, lidi se tam místo v autech vozí v obřích pneumatikách od traktoru, je tam tůňka, která se občas promění v zátoku Diamond Shine a plavou tam opravdoví delfíni. No a spoustu dalších zvláštností měl ten tábor, ale po chvíli se ti začnou zdát normální. Taky tam má člověk často záchvaty smíchu a to je super.
Těch momentů, kdy jsem si uvědomila, že mám v Ramusu ty opravdový kámoše, bylo víc. Třeba když na malém putování seděli pozdě večer u ohně a já jsem usínala, ale Martinka mi řekla: „Né, ještě nechoď spát, ještě máš čas.“ To bylo fakt hezký a já u toho ohně ještě dlouho zůstala a doufám, že ještě zůstanu.“
