Jé to bylo zas vypečený, drsňáci se měli krásně, ikdyž měli lehkej nedostatek asistentů a sluníčka, na bejby táboře se postavila pizza pec a legenďáci se vypravili do Rybí země a zase zpátky!

„Zdravím Ramusáky. Poslouchal jsem hudbu a maloval a hrál na piano. Rád jezdím na tábor a výlety do Prahy a na víkendovky. Mám rád návštěvy. Rád jezdím domů k tátovi a k mámě na Vánoce a narozeniny. Rád koukám na televizi. Rád dělám prezentace fotek z Domova Mladá v Milovicích. Díky Vojta.“

„Čau, jsem Káťa a vedle mě je Kuba, můj muž. Potkali jsme se před jedenácti lety v Ramusu. Dneska spolu máme dva krásný syny, Jonatána a Vilíka.“

❥❥❥

„Nekecá!“

První letní mávnutí z tábůrku. Krom tradičního bloumání polem nepolem a konzumace mazaných chlebů proběhl celodenní výlet do Roztok, kde jsme navštívili rodný stavení našeho asistenta Ríši.

„Když jsem poprvé přijela na tábor, říkala jsem si, že je to taková divná země, kde se může stát cokoliv. Třeba tam v srpnu sněží ovocný knedlíky, lidi se tam místo v autech vozí v obřích pneumatikách od traktoru, je tam tůňka, která se občas promění v zátoku Diamond Shine a plavou tam opravdoví delfíni. No a spoustu dalších zvláštností měl ten tábor, ale po chvíli se ti začnou zdát normální. Taky tam má člověk často záchvaty smíchu a to je super.
Těch momentů, kdy jsem si uvědomila, že mám v Ramusu ty opravdový kámoše, bylo víc. Třeba když na malém putování seděli pozdě večer u ohně a já jsem usínala, ale Martinka mi řekla: „Né, ještě nechoď spát, ještě máš čas.“ To bylo fakt hezký a já u toho ohně ještě dlouho zůstala a doufám, že ještě zůstanu.“

Tahle věc je pro nás extra důležitá. Podpořte prosím petici za budování komunitních služeb v Praze. Nechceme, aby naši blízcí museli bydlet tak daleko, někde v lese a bez kámošů. Chceme tu být všichni spolu! Lidé s postižením nejsou komodita na export!
>> https://e-petice.cz/…/petice-za-budovani-kapacit…