V pondělí 10. října zašel HUMR do galerie očíhnout toho dne končící výstavu, kde měl obraz i náš kamarád a klient Kuba Verich.

Drsnovíkendovka v Novohradkách vypadá teda jako poctivá podzimní pohoda! Děkujem dodavatelům příjemného počasí a doufáme, že i na následujících akcích nám zachovají svůj sponzoring. Fota zde.

„Jednou jsem takhle potkal na výletě v Rumunsku bosýho kluka ve felicii, kterej se představil jako Jirka Hovorka a hned si získal moje sympatie pozváním na pivo ve zmraženým půllitru. Pak jsme tam pártejdnů blbli, vytvořili jsme si mezi sebou kamarádství, a já zas na oplátku přijal jeho pozvání na Ramusí víkendovku. Na legendě v podzimním hávu se mi zalíbilo a rozhodl jsem se, že bych takový fajn lidi chtěl potkávat dál. A teď asi po 4 letech v Ramusu prej organizuju drsný akce. (…) Třeba takhle jednou, když jsme v létě na táboře seděli u ohně a jedli kebab a v tom se Vašek H. začal smát, dusit, kašlat a upadat do bezvědomí. Neuvěřitelně se mu nafoukla hlava, zčervenal jako rajče, zavřel oči a spadla mu hlava na rameno. Mě nenapadlo nic lepšího než přeskočit oheň a fláknout mu. To ho probudilo, vykašlal napůl rozžvejkanej kus tortilly a zase ožil.“

„Budu jezdit dokavad budu moct a hodně mi to pomohlo sehnat kamarády. Nejlepší byl Jirka Hovorka jak si se mnou povídal a vybarvoval. Je to pravda? Půjdem ven a zavoláme si?“

„Ramus se podle mě postaral o můj přechod do dospělosti a umožnil mi budovat smysl pro zodpovědnost, organizaci a týmovou spolupráci. Byla jsem u toho, když z proutku sílil do větve (Proutek je název původní zastřešující organizace a Ramus je latinsky větev). Tehdy se totiž sešli správný lidi na správnym místě a chtěli dělat velký věci. Myslela jsem tehdá, že s Ramusem budu žít celej život – někde na farmě, starat se o krávy a slepice. Z toho už jsem trochu ustoupila, ale kdo ví, co osud chystá. Rozhodně vím, že o přátele, které odtud mám, ať už „s nebo bez“, se můžu opřít, a klape nám to spolu. Takže to je vlastně Ramus na celej život! Díky, že jedete furt dál. A vy, kdož tohle chcete mít, naskočte taky!“

Startujem novej projekt HUMANS OF RAMUS!
Postupně vám budeme představovat všelijaký persóny, který se ochomejtaj kolem Ramusu.

Odpalujem to rovnou naší náčelnicí, ředitelkou Ramusu, Martou.

„Jako malá jsem chtěla být Indiánkou, rodiče nás brali hodně do přírody a každý rok na letní tábor. S přibývajícím věkem se mi to začalo zdát trapný. Dospěla jsem a přišlo mi, že se tyhle dovednosti v životě příliš nehodí. A pak jsem poznala Ramus a zjistila, že to vůbec není trapný, a že lidí, co jezdí rádi v létě na tábor, je víc, a jsou navíc fakt skvělí. Jo a hodně se mi líbilo, že je jedno, kdo je rychlej a kdo pomalej, takovej nebo makovej, že se na to nehraje. A tak mi ten Ramus přirostl k srdci, že už se mnou zůstal bezmála deset let.„“