Nemáte nějaký krásný fotky na naší benefiční aukci fotek? Nebo kontakt na vstřícné fotografky a fotografy? Abychom v prosinci nemuseli dražit takovýhle kousky… Pište naší Lence na lenka.markvartova@ramus.je

Nemáte nějaký krásný fotky na naší benefiční aukci fotek? Nebo kontakt na vstřícné fotografky a fotografy? Abychom v prosinci nemuseli dražit takovýhle kousky… Pište naší Lence na lenka.markvartova@ramus.je
„Jednou mě jedna slečna, kterou jsem viděla asi po třetí v životě, nalákala, ať jedu s Ramusem na víkendovku, že by se mi to mohlo líbit. A tak jsem jela. Nikoho jsem tam pořádně neznala, ale po jednom večeru jsem měla pocit, že jsem s lidma, co znám od vždycky. Bylo to strašně krásný. A tak jsem se na Ramus přilepila a začala jezdit kdy jen to šlo. Mám díky týhle partě lidí nesmírně báječný zážitky, našla si mnoho skvělejch přátel, naučila jsem se řezat motorovkou, nebát se v noci v lese, objevila jsem svojí nejoblíbenější knížku i drink, viděla padat nejvíc hvězd na světě, měla koncert na letišti, spala na fotbalovým hřišti, stokrát se zamilovala a zamilovávám se dál.“
V pondělí 10. října zašel HUMR do galerie očíhnout toho dne končící výstavu, kde měl obraz i náš kamarád a klient Kuba Verich.
Drsnovíkendovka v Novohradkách vypadá teda jako poctivá podzimní pohoda! Děkujem dodavatelům příjemného počasí a doufáme, že i na následujících akcích nám zachovají svůj sponzoring. Fota zde.
„Jednou jsem takhle potkal na výletě v Rumunsku bosýho kluka ve felicii, kterej se představil jako Jirka Hovorka a hned si získal moje sympatie pozváním na pivo ve zmraženým půllitru. Pak jsme tam pártejdnů blbli, vytvořili jsme si mezi sebou kamarádství, a já zas na oplátku přijal jeho pozvání na Ramusí víkendovku. Na legendě v podzimním hávu se mi zalíbilo a rozhodl jsem se, že bych takový fajn lidi chtěl potkávat dál. A teď asi po 4 letech v Ramusu prej organizuju drsný akce. (…) Třeba takhle jednou, když jsme v létě na táboře seděli u ohně a jedli kebab a v tom se Vašek H. začal smát, dusit, kašlat a upadat do bezvědomí. Neuvěřitelně se mu nafoukla hlava, zčervenal jako rajče, zavřel oči a spadla mu hlava na rameno. Mě nenapadlo nic lepšího než přeskočit oheň a fláknout mu. To ho probudilo, vykašlal napůl rozžvejkanej kus tortilly a zase ožil.“
„Budu jezdit dokavad budu moct a hodně mi to pomohlo sehnat kamarády. Nejlepší byl Jirka Hovorka jak si se mnou povídal a vybarvoval. Je to pravda? Půjdem ven a zavoláme si?“