„Jednou jsem takhle potkal na výletě v Rumunsku bosýho kluka ve felicii, kterej se představil jako Jirka Hovorka a hned si získal moje sympatie pozváním na pivo ve zmraženým půllitru. Pak jsme tam pártejdnů blbli, vytvořili jsme si mezi sebou kamarádství, a já zas na oplátku přijal jeho pozvání na Ramusí víkendovku. Na legendě v podzimním hávu se mi zalíbilo a rozhodl jsem se, že bych takový fajn lidi chtěl potkávat dál. A teď asi po 4 letech v Ramusu prej organizuju drsný akce. (…) Třeba takhle jednou, když jsme v létě na táboře seděli u ohně a jedli kebab a v tom se Vašek H. začal smát, dusit, kašlat a upadat do bezvědomí. Neuvěřitelně se mu nafoukla hlava, zčervenal jako rajče, zavřel oči a spadla mu hlava na rameno. Mě nenapadlo nic lepšího než přeskočit oheň a fláknout mu. To ho probudilo, vykašlal napůl rozžvejkanej kus tortilly a zase ožil.“
