„Ramus není žádná teorie. Hodí tě do vody, a ty začneš plavat. Ze začátku párkrát zalapáš po dechu, možná si i lokneš, ale pak začneš celkem přirozeně splývat. Na konci tě to pod jezem vyplivne s úžasem na tváři. Co se to vlastně stalo? Zpracováváš to dlouhý měsíce nebo roky. Zbydou zásadní hlášky, který ti obsadí slovník, a taky pocit, že svět je mnohem pestřejší, než jak nám ho líčili ve školách nebo na personálních odděleních. V mozku se ti přepojí některý systémem zatuhlý dráhy. Výsledkem je vnitřní uklidnění, že solidarita není jenom trendy slovo, ale konkrétní činnost, díky který se dá na světě žít, i když ti není zrovna nejlíp. Jestli to není dost pochopitelný, chtěl jsem říct, že Ramus je zábava, párty, léto, kámoši… no, zeptejte se Hanky.“
❥❥❥
„Musím říct, že jsem před první akcí byla nervózní, byl to můj úplně první tábor v životě, takže jsem nevěděla, co čekat, a nakonec jsem byla hrozně ráda, že jsem tam mohla být.
Jeden z nejlepších dní s Ramusem bylo malý táborový putování, měli jsme s naší skupinkou hrozně zábavnou cestu, kdy jsme potkávali turisty a cyklisty a vznikala spousta komických situací. Až jsme k večeru došli na místo, který vypadalo jako konec světa, ale krásnej! Byla tam chalupa a zeleninová zahrada a hodný lidi, co nás tam nechali spát v jejich týpku. Na tenhle den si vzpomenu vlastně dost často a bez Ramusu bych tuhle vzpomínku nikdy neměla.
Taky bych určitě měla mnohem menší sebedůvěru při komunikaci s lidmi s postižením i bez něj, Ramus člověku otevře dveře mimo konvenční svět a to je zároveň důvod, proč by měl trvat ještě minimálně 100 let! Všem bych přála zažít ten pocit, když se po x dnech vrátíte do města z Ramusu z pohádkový louky v lese, ale i z míň pohádkových situací. Je to asi podobný pocit, který měla Alenka v říši divů a je to skvělý. A i když poslední dobou jezdím hodně sporadicky, Ramus u mě má pořád hodně spešl místo.“
