„Hodně mě baví jak jsou některý situace v Ramusu v dobrým smyslu tak absurdní. Ještě jsem nezažila tak fajn partičku lidí, kteří by se nebáli bizarních rozhovorů a zážitků, byli tolik otevřený nevšednosti a různorodosti úplně ve všem. Je skvělý potkávat se s tolika odlišnejma životníma příběhama, nastaveníma, zkušenostma a postojema. Každej má jiný tempo, někdo vnímá stejnou věc úplně jinak a reaguje úplně neočekávaně. To zažívá určitě každej člověk v určitý míře denně. V Ramusu je to ale dost intenzivní. Ze začátku mě to vždycky trochu vyvede z míry, hlavně dřív jsem bývala zmatená. Dostanu se často do podivný situace, která se třeba nejdřív zdá neuvěřitelná, neřešitelná, vyžaduje velkej krok mimo vlastní komfort nebo se při ní cejtim trochu trapně. Brzo se ale člověk uvolní a otevře se jinakosti a baví ho ty podivný rozpaky, který už zdaleka nejsou tak rozpačitý. Čas tak nějak plyne a nezáleží na prkotinách, opadává trápení a nepříjemná nejistota ze všeho možnýho, hlavně toho neznámýho a novýho. A člověku se proměňuje pohled na osobní strasti a víc se tak nějak raduje a je si bližší s ostatníma.“
