Na prosincový drsnovíkendovce jsme zjistili, že bydlet v bývalým drážním domku je krásný, že dostávat se do něj lesem potmě přes koleje je dobrodružný, že nemít elektřinu je temný, že dělat si večer černou hodinku je zábavný, že rozpálený kamna žhnou jak peklo, že v rašeliništích se po lávce na vozíku jet nedá, že nosit se na zádech to jistí, že když na sníh naprší, bude to klouzat a že když nás České dráhy odmítnout přepravit oficiálně, stejně se jim do vlaku nacpem.
Krásný to bylo, děkujem Matějovi Hudičákovi za supr nápad jet k němu na chalupu do Novohradských hor 🙂