18. 5. 2017 v 7:00
sraz před kanclem. Čeká nás 12 hodin v autě. Kartin přichází v 8:20. Ták, vyfotit, všichni nasedat a odjezd. Startujeme na roadtrip!!! „Štěpáne, kde jsou papíry?“
Hm, tak všichni zase vysedat, čekáme na Radka. Má je Radek. „Hele Radek jde. A nese asi osm lahví alkoholu. Tak, teď už opravdu máme vše, můžeme jet.“ Zastavujem na hranicích. Kupujeme porno. Jedeme dál. Až do Německa. Olga to tam má ráda. „Nach Deutschland.“ Čteme porno a svačíme. Další pořádná zastávka až v Trentu. Spíme v penzionu pro mladé, bezbariérovém. Hned v centru. Krása. Ubytovali nás na pokoj ke dvoum chlápkům, španělům. Kdo byl víc vyjukanej, nevim. Ale nakonec v rámci rozvíjení naší soudržnosti spíme všichni v jednom pokoji. Po příjezdu jdeme do parku Dante Alighieri. Porno necháváme doma, nepotřebujem. Je tma. Jíme, pijeme a Štěpán se koupe nahatý ve fontáně uprostřed parku.
19. 5. 2017 v 7:00 poprvé, v 8:00 podruhé, v 9:00
vstáváme, musíme. Jdeme snídat do parku. V kavárně ještě nakupujem pressíčka, jsme v Itálii! Paráda. Radši si to berem rovnou s tácem, je nás hodně . Krátká procházka po Trentu. Kopce, řeka, kostel. Moc pěkný město.
Kartin se myslím neztratil. Jedeme dál. Směr Orvieto. Atmosféra v autě houstne. Vepředu sedí Matyáš s Olgou. Matyáš si rád povídá. Olga taky. Jen to každý vidí jinak. Ani jeden neustupuje. Vzadu pijeme pivo. Štěpán nás učí mariáš /to ještě totiž neví, jak ho nakonci obereme/. Na oběd jedeme kamsi vzhůru, teda prý někam k vodě, ale na kopci asi voda nebude, ne? Ale je tu alespoň kostel. Ale teda, ten byl! A ty výhledy. Fantastico! Kuskus s rajčaty, rukolou, olivami a bazalkou. Itálii máme v hrsti.
Při příjezdu do Orvita mi přestávají věřit, že mám vůbec nějaké kamarády. Natož někde v těchto končinách. Z Orvieta vyrážíme do kopců a hledáme italské hipíky. Chvíli to trvá, ale nakonec je máme. Je to bomba! Giampiero je můj hrdina. Postavil baráček v kopcích. Teda barák. Koukáš na monte peglio. Koukáš do přírody, nikde nikdo. Ptáci, lesy a my. Jo a pak ještě v dálce slyšíš bubnovat skupinu lidí z Cerquosino Artemide, která si tam před jídlem zpívá. Ne náhodou se s nimi známe. Tak jo, tady dneska přespíme.
„A nevykašlem se na Řím? Nebo aspoň dvě noci, co?“
„Hele a co mám udělat pro to, abych tu mohl žít?“
„Nevim, vem si dceru Giampiera.“
„Ok, udělám. Laro, chceš mě?“
Večer vytahujem kytárku a snažíme se o zpěv. Po ginu to jde trošku lépe. Ale sranda je veliká. Ani nevytahujeme porno.
20. 5. 2017
Ráno je parádní. Chvilku prší, pak zase sluníčko. Nahoře si lakujeme nehty, ve spodním patře se karbaní a Štěpán se učí hrát na akordeón. Vytahujem zásobu bubínků a cinkátek a podporujem Štěpána. Narodil se Krsitus pán mu jde, tak zpíváme a tančíme všichni. V rámci soudržnosti. Jíme těstoviny. Pijeme kafe. Máme se hezky.
K večeru začínáme pobalovat. Byl to pohoda den. Teď jedem do Říma. Bydlíme 5 minut od Vatikánu. Velehrad. Duchovně-kulturně-formační centrum pro poutníky. Mají to levné a se snídaní. Ale chyba se našla.
„Jo, vy chcete jít ven? To po desáté večer už nemůžete. A to kouření tady taky netolerujeme. Na zahrádce buďte potichu. Na snídani buďte přesně 7.30 ráno!“
Ale nekonec to šlo, pán nám prozradil tajný kód od brány. „Vy jste mi ale nestandardní skupina, hlavně buďte potichu.“
Viděli jsme noční Vatikán, Andělský hrad. Někdo se po cestě zpět stihl ztratit, takže toho v noci viděl ještě mnohem více.
21. 5. 2017 v 7:58
se začínáme trousit na snídani. Pak na hodinku znovu uleháme. Kartinova skupinka se z noční vycházky vrátila kolem čtvrté ráno. Tak a jdem na to, Říme! Do centra jedem autobusem, což už zažít nechceš. Rašmí měla Itala v klíně. Bylo to tělo na tělo ve 30 stupních. Dost děsný. Vystupujem o zastávku dřív a jdeme ke Colloseu. Po příchodu nás lapí chlápek a žene předběhnout celou frontu, proč ne. „Hele, už jsme u vstupu.“ Takže jak být za pět minut uvnitř kolosea? Jeď s Ramusem.
Koloseum si projdem, vyfotíme se. Parkát se navzájem i ztratíme. Ale je tam vedro. Když už jsme tam, jedem se projet ještě výtahem o patro výš. Taky je tam teplo. Tak jedem zase dolu. Nakoupíme piváky, sýr, olivy a piknikujem v parku ve stínu. Po obědě se vydáváme k Forum Romanum, dřívějšímu centru obchodu. Ale s bariérovosti si moc hlavu nedělali.
Matyáš s Honzou padali na schodech. Bohužel nás dovnitř nepustili všechny, protože jeden batoh byl plný českého alkoholu ve skle. Kartin se uvolnil a odpojil se od skupinky. „Sejdeme se u východu, Kartine.“
Forum jsme prošli, leč Kartin nikde! Na náměstí hrála pouliční kapela složená z lidí bez domova hrající na bicí (hrnce, dlaždice, fén…). Po chvíli přichází i Kartin z opačného směru, než jsme ho čekali. Vydáváme se sejít s Giampierem a jeho ženou.
Sraz máme na nádvoří Lateránské baziliky. Je to velkolepá stavba. Jako spousta jiných staveb v Římě. Je to krása. My však jdeme na zmrzlinu do zmrzlinárny Fassi. Od roku 1880 tam dělají nejlepší zmrzliny. Vážně! Italským kamarádum jsme předali 2 lahve české slivovice, olíbali se, poděkovali si. Bylo to milé. Večeříme na piazza Navona. Byl tam zákaz konzumace alkoholu. Ale byli jsme v klidu, záda nám kryl ozbrojený muž, co hlídal náměstí před teroristama. Spíš nám to přišlo špatně než dobře. Usmíval se na nás, neřekl ani slovo.
Debatujeme o rozdílu mezi rukolou a riccotou. Jo a ještě mascarpone. Mascarpone může být totiž neutrální. Naslano i nasladko. Opět jsme využili tajný kód 2512 pro vstup do Velehradu, který nám byl prozrazen. Rozcházíme se do pokojů. Kluci a holky odděleně. Co se dělo u kluků nevím. My jsme si ještě daly pyžamovou párty s vínem.
22. 5. 2017 7:56
snídáme. Karo, česká vysočina, eidam a houska. Italiano style! Mamma mia. Vyrážíme do Vatikánu. Frontu jsme už předběhli bez výčitek svědomí. 5 minut a jsme v bazilice sv. Petra. Vyslechli jsme si mši, prohlídli katakomby a dojali se.
Audience u Františka sice neproběhla, ale jinak bylo všechno. Láska, mír, víra, soudržnost. Pak si dáváme neplánovaný 8 km sprint městem přes Fontánu di Trevi do zmrzlinárny Fassi. Kdo by čekal, že v Římě jsou taky kopce. UF. Jakože jsme si fakt mákli. Zmrzlina byla opět nejlepší. Mezitím venku dodávka způsobila zácpu. Stála na blikačkách. Asi nešla objet.
Italské nadávky jsou celkem výstižný. Štěpán rychle ujel. A jedem na pláž!!! Spíme v kempu hnedka u moře. Lednice na piva a moka konvička tam byla. Tím pádem bylo odsouhlaseno. Na večeři jdeme do restaurace. Byla šou, karaoke. Operní pěvkyně byla dost dobrá. Našli jsme si i kamaráda ze Sicílie, prý máme přijet. Zazpíval si s námi Bella Ciao, moc mu to ale nešlo. Radost nám udělal i tak. Jo a Matyáš nám holkám koupil růže, chtěl totiž dostat pusu. Dostal.
Cestou z hospody jsme kradly. Teda hlavně Rašmí, pak Kája a já.
„Jak pracovat se vztekem a zlostí?“
„Buď mužeš boxovat nebo něco rozbít.“
„Hele ukradnem tu ceduli.“ Tak jo! Máme na čem hrát karty.
„A co tohle plátno?“ Po deseti minutách odmotávání drátku, máme i plátno. Rašmí kryla záda.
Když jelo auto, hlásila nám to. S Kájou jsme dělali jakože nic.
Po návratu do bungalovu se opět rozjela vášnivá debata. Tentokrát byl zapojen i Kartin. Krom feminismu, šovinismu se řešila i pravda. A nakonec měl pravdu ten, kdo vydržel dýl panákovat. Vítež se projevil až druhý den…
23. 5. 2017
Teď nevim, jestli teda Kartin vyhrál nebo prohrál. Každopádně zelená barva v jeho obličeji byla všeříkající. A Matyáš se probudil v posteli vedle Olgy. Ráno bylo krušnější. Já se šla vykoupat, ale zbytek nějak vstřebával zbytkáč nebo ho rovnou začal přepíjet. Plán dnešního dne byl jasný. Odpočinek. Odpočinek, který se protáhl až do dalšího dne.
Zevl na pláži, pití vína, jezení těstovin a nákup žiletek. Máme kadeřnictví. Nejdřív jsme oholili Štěpána. Moc to nešlo, tříbřitvý žiletky moc nefungují. Koupili jsme další balení. To už šlo líp. Štěpán, Honza, Kapřík, Rašmí… Nakonec do toho šel i Kartin s Matyášem. Číro style byl hotov. Italiano vero. Kartina v kožený bundě se zvednutým límcem a čírem na hlavě? Nejvíc! A kapřík? „Nene, ale nejsme sekta.“ V názorech se totiž moc neshodujeme.
24. 5. 2017
Jedem do Benátek! Venezia kámo. Kemp naproti Lidlu se hodí. Vozejk dovezem raději až do kempu, ty piva totiž něco váží. Vozejk je teď ve skladu v Nuslích, zaplatili jsme si za něj, 1 euro. Večer je párty. Přidáme se k partě týpků z Holandska. Jsou taky na roadtripu. A ještě tam bylo pár Indů. Příští rok jedem do Indie. V Holandsku se hulí. A mají to dobré. Tančíme. Pijeme. Někdo víc, někdo míň. Sekuriťák v kempu nás párkrát napomenul. Jsme hlasití. Nakonec však tančí s námi. V Indii by nám ty účesy neprošly.
„A vy jste punková kapela nebo nějaká sekta?“
Před spaním hrajeme a zpíváme Helpu, jako punkáči z Čech.
25. 5. 2017
Benátky. Město krásný, gondoliéři taky dobrý, obzvláště ti mladí. Opálení v pruhovaných tričkách. S pádlem v ruce. Bezbariérovost města však nulová. Každý most je dělaný ze schodů. Nahoru i dolu. Lidí asi milion. Máme pauzu u supermarketu. Kupujem piva a začínáme další debatu. Opět feminismus, šovinismus, přidáváme děti homosexuálních párů a swingers párty. Vzpomínáme na léta na střední. Vyprávíme historky ze školních výletů. Dostáváme se k tématu vzájemnosti a solidarity. Moc se neshodujeme, ale baví nás to. Někoho víc, někoho míň.
Jdeme na náměstí svatého Marka. Už jenom 8 mostů před námi. Fotíme se. Máme se rádi. Ale raději si dáme na hodinku rozchod. Abychom se na sebe zase těšili. Zpět jedem Benátskou MHD. Lodí. Dost dobrý. Kapřík to šéfoval ve své námořnické čepici. Nikdo neměl mořskou nemoc. Den zakončen v restauraci na pizze.
26. 5. 2017
Tak jo, Italia CIAO! Ti vogliamo bene! Jedeme zpět domů. Chceme stihnout Kartinův zápas ve fotbale. Nepovedlo se. Stihli jsme ale Štěpána obrat v mariáši. Stihli jsme si koupit Blesk s Honzou Oltem. Stihli jsme si vyholit hlavy a obarvit. Stihli jsme ucpat záchod. Stihli jsme pozvracet kemp. Stihli jsme si udělat pár nových přátel v Itálii. Stihli jsme navštívit přátele starší. Stihli jsme si popovídat o aktuálních tématech. Stihli jsme se víc poznat. Stihli jsme poznat velkou část Itálie. Stihli jsme ochutnat italskou zmrzlinu, pizzu i víno. Stihli jsme přečíst porno.
A taky jsme stihli celý roadtrip. Díky!!! Bylo to fajn!