zapsal / Hynek
fotky / od Jakuba Hraba tady
Chtěl jsem napsat zápis o Ramatonu hned po Ramatonu, ale neustále jsem si říkal, že je potřeba dát si od toho trochu pauzu, aby si člověk mohl podumat s nadhledem… Tedy po měsíci a půl snad bude nadhled dostatečný .)
Jak vůbec něco jako Ramaton vzniklo? To bylo tak – i po více než roce přetrvávalo v Ramusu nadšení z povedeného benefičního koncertu, který jsme pořádali v březnu 2012. Vize obdobné větší akce, která by byla kulturní, v určitém slova smyslu angažovaná a zároveň by přinesla Ramusu nějaký ten peníz, tak přímo visela ve vzduchu. Na druhou stranu nikomu se zpočátku příliš nechtělo pouštět se do složitější organizace, neb jsme v danou chvíli (březen 2013) měli co dělat s ukočírováním víkendových akcí a blížících se letních táborů.
Původně se mělo jednat čistě o benefiční běh, který pro Ramus bude uspořádán a na kterém se nějak výrazněji organizačně podílet nebudeme. Přišlo nám však škoda pořádat vysloveně tradiční benefiční běh pro Ramus, když vlastně dlouhodobě podvědomě usilujeme o to, aby Ramus tak úplně tradiční nebyl…
A tak jsme vymysleli, že nebude běh jeden, ale hned dva!
Jeden běh tradiční a druhý – netradiční, věnující se tématu postižení. No jo, jenže, co to vlastně je, to postižení? Úvahy ohledně konceptu celé akce byly dlouhé a bolestné, nakonec jsme však objevili klíč – vypsali jsme si několik současných civilizačních postižení. Jak můžete vidět na poznámkách z porady 7. března 2013, sešlo se nám jich hned několik. Nakonec vyhráli tři – internetismus, workoholismus a konzumerismus.
Pro všechny tři typy postižení jsme natočili video-spoty a vymysleli postižené symboly. Kurzor myši místo ruky, upomínací to-do papírky jako vyrážka po celém těle, nákupní vozík namísto vozíku invalidního…
Propagovat akci, která je vlastně standardně měřeným během, zároveň však lehkým pokáráním současné civilizace, a zároveň by měla generovat jakýsi výtěžek, který jde na aktivity pro občanské sdružení, které pořádá akce pro mladé lidi s postižením… Byl poměrně oříšek! Následuje proto trochu osobního zadumání z pohledu člověka, který měl cosi jako propagaci celé akce na starost:
Došlo mi to vlastně až nedávno, když jsem potkal kamaráda, který na ulici shání peníze pro aktivity Člověka v tísni. Totiž mi došlo, že průměrný pražský občan je denně vystaven tolika pobídkám o přispění na neziskové aktivity, až je vlastně s podivem, že se stále najdou lidé, kteří stále a znovu přispívají. Proč o tom píšu? Protože jedna z mála věcí, na které jsme se při přípravách Ramatonu okamžitě shodli, byla, že nechceme, aby na propagačních materiálech k akci bylo cokoli o mentálním či fyzickém postižení, příspěvku, či nedejbože podpoře. Najednou jsme prostě dostali strach ze vzbuzování přílišného soucitu či snad přímo z citového vydírání.
Těžko říct, o čem to vypovídá, rozhodně to však částečně vysvětluje fakt, že když se dnes s odstupem podívám na plakát k akci (či na celý web), tak vlastně vůbec nevím, co bych si z toho měl jako nezávislý pozorovatel odnést za poselství .) Přišel bych vůbec na tu akci? A chtěl bych přijít? Asi to není ani dobře, ani špatně. Je to spíše snad životní taktika o. s. Ramus – neustálý průzkum bojem.
Ramaton proběhl 28. dubna 2013 ve Stromovce. Počasí nám příliš nepřálo. Obou běhů se nakonec zúčastnilo něco přes 60 lidí. Zejména díky sponzorům (Hájek Reklama, KSB, FEL ČVUT) vydělala akce po odečtení všech výdajů Ramusu zhruba 15.000 Kč.
Je to hodně? Je to málo? Je to především jedno. Pořádání Ramatonu bylo pro sdružení Ramus obrovskou zkušeností. Vyjednání celé akce ve Stromovce, zorganizování běhů, zprovoznění vlastního baru, kde obsluhovali lidé z řad Ramusu, hudební produkce v podání profíků z Pražské konzervatoře, zprodukování upomínkových předmětů… To všechno jsou pro Ramus zkušenosti k nezaplacení, které bychom jinak nezískali.
Co dodat závěrem: moc děkujeme všem za pomoc s organizací a hlavně za účast na místě, bylo to super!
