Autor: Matouš

zapsal / Kuba
fotky / tadyhle

Už mohutný déšť, kterým nás Brandýs v pátek večer přivítal, značil, že o tomto víkendu stane něco jedinečného. Poté, co jsme našli skautský srub, ve kterém jsme měli strávit další dvě noci, jsme se usušili a navečeřeli. Jelikož se mezi námi nacházeli noví kamarádi, rozhodli jsme se, že si dáme „představovací kolečko“. Sotva jsme začali, vyrušilo nás naléhavé klepání na dveře srubu. Kdo to může být v tuhle hodinu? Dveře jsme otevřeli a do chaloupky vešel lehce zmatený člověk s černými brýlemi. Ukázalo se, že jde o slepého brandýského rodáka, který hledá pomoc. A tu jsme se mu my, jak máme v podobných situacích ve zvyku, rozhodli poskytnout.  

Slepec jménem Eduard měl totiž problém. Když byl ještě dítě, náhle oslepl, a tak již mnoho let neviděl svoje milované město Brandýs. Za ta léta mu nikdo nebyl schopen popsat jeho krásy, jenže on by moc rád věděl, jak se město od dob, kdy ještě viděl, změnilo.  

Druhého dne dopoledne jsme se rozdělili na tři skupiny, vyfasovali mapy Brandýsa a vydali se město prozkoumat. Každá ze skupin měla v mapce zakreslenou jinou cestu, na níž byly vyznačeny tzv. „body zájmu“. Šlo o místa, na kterých jsme se vždy zastavili, řádně si je přohlédli a vymysleli, jak bychom je co nejlépe popsali slepému Eduardovi. Ať už šlo o běžecký okruh Emila Zátopka, brandýský zámek či pravděpodobně nejošklivější dům ve městě, vždy jsme si zaznamenali vše podstatné. A navíc – cestu jsme si, i přes ne úplně ideální počasí, užili.  

Eduardova slepota nás navíc natolik ovlivnila, že jsme se rozhodli vyzkoušet si alespoň na chvilku, jaké to je být znevýhodněn v jednom ze svých základních smyslů. A tak jsme během našich výletů plnily zkoušku slepoty (zavázané oči), hluchoty (špunty v uších) a mlčení.  

Tentýž večer nás Eduard znova navštívil. Byl zvědav, co jsme si pro něj připravili, a tak nestačil žasnout, když jsme mu líčili všechna ta brandýská místa. Jedni je barvitě popisovali, jiní Edovi přinesli různé předměty z oněch míst, další třeba popisovali místní zajímavosti pomocí zvuků. Eduard byl tím vším velmi dojat, až se stalo něco, co nikdo z nás nečekal. Naše vyprávění z cest v něm vyvolala takový emocionální šok, že se mu z toho vrátil zrak!  

Eduard nám byl za svou znovunabytou schopnost tak vděčný, že se rozhodl nás dalšího dne vzít na výlet do Staré Boleslavi, s níž Brandýs sousedí. Přestože léta neviděl, bezpečně Boleslav poznával a protože je člověk učený, měli jsme výlet i s bohatým výkladem. Nakonec nás vzal do boleslavského kostela Nanebevzetí panny Marie.  

Nedělní výlet jsme uzavřeli chvilkou v brandýské zámecké zahradě. Víkend v Brandýse byl tedy pln zážitků, na které budeme ještě nějakou dobu vzpomínat!  

video:

http://vimeo.com/92538480