Drsnovíkendovka, 3.-5. října 2014
Po menších předodjezdových komplikacích, kdo, jak a s kým pojede (Anička: Já se pominu. Teď mi ještě volala další holčina, že nejede a dva lidi, že přijedou později a budou tedy potřebovat jen odvoz zpět. Neva, když tedy absolvuješ dnešní opožděnou jízdu sama s opožděným Dominikem?), jsme se konečně v pátek večer vydali s opožděným Dominikem směr Plešivec k Deakovic.
Přijíždíme před devátou večer, zábava už v plném proudu, k véče fazolové pyré, řepa s tuňákem – samý mňamky. Vašek mě ihned obdarovává jednou ze skákacích fazolí. Má jich plný kapsy, a tak se z nás všech postupem času stávají sběrači fazolí a celkem obstojní odborníci.
Mimochodem, vedle fazolí máme ještě jednu zábavu – tzv. stikeez, gumový prapodivný postavičky, který dostala Anička za nákup v Lidlu a který mají jednu výhodu (asi jedinou) – na konci je přísavka, která bezvadně drží na láhvi s pivkem, tudíž se výborně hodí ke znamení „pozor, tohle pivo je moje“.
Páteční posezeníčko v „konírně“ končíme kolem páté ranní.
Ráno (rozuměj před dvanáctou, rozkaz ten zněl jasně – všichni do dvanácti vzhůru) si dopřáváme míchaný vajíčka a pomalu se vydáváme na procházku. Nasadili jsme pohodový reggae tempíčko, trasu asi tři kilometry zvládáme za nějaký čtyři hodinky. S sebou berem minidraka, že si ho budeme pouštět na louce. Snaha byla, z Dominikovy strany obzvlášť, nakonec lítá – když hodně rychle běžíte. Cestou dáváme ještě pivo, řešíme, co udělat k večeři. Z nabídky česnečkobramboračka a těstoviny s pestem vyhrává polívka, a tak se večer Vašek, jakožto největší zastánce těstovin, rozhodne na protest držet hladovku.
Co se občerstvení na sobotní grillparty týče, opravdu se činíme. Buřty na kolečka, cibule a luxusní špízy jsou na světě. K tomu klasicky nakládaný hermoš a taky trochu těch vitamínků ve formě salátu. Jíťa nás celý večer balamutí, že sosá vínečko, nicméně ve skleničce má portský, a tak se není čemu divit, když se po pár hodinách válí před záchodem na zemi.
Jítě ale dle hesla „co si nepamatuju, to se nestalo“ zůstavá pouze vzpomínka na příjemně strávený večer.
Nedělní snídani si někteří náramně užívají – proč jíst obyčejně chleba buď s pomazánkovým máslem (ramusácká klasika) nebo s marmeládou, když se to dá všechno zkombinovat a to rovnou na chlebu. V lepším případě se přidá trochu nutely nebo marináda zbylá po hermelínu. Předodjezdové mezičasí se tráví na trampolíně, podmínky splňujeme na jedničku – žádné děti, těhotné, váhově taky v pořádku (téměř). Někteří celkem doslova lítají, Štěpán připravil Jítě, řekla bych, hodně silný zážitek (dožadujte se videa u Aničky!).
Balíme, luxujeme, myjeme nádobí, dojídáme zbytky, hlavně pak od oběda – Vašek se dočkal svých těstovin, že jsme mu je mohli, teď zas na náš protest, odepřít, nám dochází, až když má dva plný talíře v sobě.
Víkend zakončujeme klasickým kolečkem, zaznívají samá pozitiva, jen Terezka je nespokojená, že je pořád mimo, mluví-li se o modrém ptákovi. Tak už by bylo na čase, vyjít s ním mezi Ramusáky, ne D.?
Díky všem za parádní víkend!!
zápis Alžběta K.
fotky tady
