Z Hlaváku až do Srbska za necelých 50 minut. Pan průvodčí je překvapen, když naší malou skupinku nachází již naloděnou ve vlaku, že prý nás hledal marně na perónu. Při jeho učarování mu ani nevadí několikrát přeskočit Popletu, uvelebeného porůznu na nevhodných a méně vhodných místech.
Výsadek. V Srbsku zima, od Berounky (takže už se prozrazuje, že to s tou exotikou nebude tak horké). Skautskou klubovnu máme hned. Honzík se objímá s žabinou, ve které nám Štěpán přivezl zásoby (na kuskus a tak). Během zabydlování začínáme oslavovat šťastný příjezd, který proložený několika zábavnými večerními jídly, zkoušením cizích doplňků (včetně gumových rukavic) a kouzelnickýmipředstaveními, končí kdesi nad ránem.
S neurčitostí denní doby – je šedivo stejně jako teď – vyrážíme podél Berounky dál a dál až do Svatého Jana pod Skalou, kde náš kolektiv začínají nahlodávat rozpory ohledně návštěvy, či nenávštěvy hospody. Před blížící se tmou je však rozhodnuto o ústupu. Výlet je krásný. Podzimní pošmourno má mimo Prahu daleko vlídnější tvář. A tma nás zastihne až na zápraží.
Díváme se na film v Bio Šrubka a zkonzumujeme k tomu několik kilo opražených slunečnicových semínek značky Lopuch. Párty (přestože s posilou Alběty a Ondry) je klidnější než minulý večer.
Oproti tomu jsou ranní peripetie docela shodné. Vycházka číslo dva v pomalejším tempu. Velmi unavená rozprava v kolečku na louce. Děláme, že vůbec nemží, ale stejně zalezeme po návratu do hospody. Někteří si, k mému překvapení, dávají smažák (důvod překvapení ponechme jako veřejné tajemství). Dělíme se na několik úderných úklidových skupin a je to šup šup a jde se na vlak. Mrznoucí déšť padal bohužel až o dva dny později, takže návrat byl mile fádní, bez příliš velkých dobrodružství.