fotky / tady
O tom, jak Ramus k dodávce přišel, by se dala napsat knížka, tak to vezmu co nejstručněji: myšlenka na benefiční koncert, z jehož výtěžku bychom si koupili dodávku, nám všem v hlavě klíčila dost dlouho.
Ramus nikdy nevyvíjel žádnou přílišnou aktivitu týkající se shánění peněz. Akce Ramusu se vždy tak nějak pokryly samy, a jelikož v Ramusu není nikdo za nic placen, obešli jsme se vždy bez výraznějších finančních injekcí. Ve chvíli, kdy jsme zatoužili po dodávce (což je pro hladký průběh našich letních táborů v Novohradských horách objekt zcela klíčový, a přestože jsme si s Gandžabusem a dalšími legračními zapůjčenými vehikly vážně užili, vlastní dodávka je vlastní dodávka) bylo jasné, že budeme potřebovat peníze. Jak je získat?
Celá akce se začala rodit na začátku srpna 2011, kdy Matouš Glanc vymyslel, že se na první tábor (určený zejména pro starší a zkušenější) pojede po skupinkách stopem. Respektive způsobem, jaký si každá skupinka sama určí. Skupince ve složení Adéla Z., Petr S. a moje maličkost trvalo zhruba 10 minut, než jí u autobusové zastávky na její vztyčený palec zastavila dodávka. Dodávku řídil na první pohled fajn chlap, vzadu měl několik psů a hudebních nástrojů, povídali jsme si, povídali a stačilo několik dobře mířených dotazů a vyšlo najevo, že jsme nestopli nikoho jiného, než zpěváka Xaviera Baumaxu. Projevili jsme si vzájemné sympatie a padlo něco v tom smyslu, že si můžeme na podzim napsat e-mail a třeba z toho vyplyne benefiční koncert. Xavi si jel dál po svých a my několik dalších hodin za neustálého poprchávání stopovali u Mekáče další auto…
V říjnu jsme si e-mail skutečně napsali a začali plánovat benefiční koncert. Proběhlo několik ramuschůzí, na kterých jsme vymýšleli místo akce a další náležitosti. Koncert bude v Biu Oko, dohodli jsme se záhy – nejen, že zde několik našich bližních pracovalo či stále pracuje a další bydlí nedaleko, zejména je to příjemný bezbariérový a velmi dobře dostupný prostor.
Vyvstala další otázka – kdo bude hrát s Baumaxou? V úvahu přicházelo množství spřízněných kapel, kterým se tímto zpětně omlouváme za ne příliš vzorovou komunikaci, jména vystupujících se točili jako na kolotoči a tak jsme v několika případech i odmítli někoho, koho jsme předtím přesvědčovali a ukecávali, ať nám na akci zahraje…
Výběr nakonec padl na Kopec Šišek – nejenže jejich folkové protestsongy často připomínají právě ty Baumaxovy, zejména jsou velice úsporná kapela, která se vystačí s kytarou a bubínkem a odpadají tím problémy při zvučení.
Takže Xavier, Kopec Šišek, co dál? Celou situaci vyřešil Bonus, když v listopadu 2011 vydal album Náměstí míru. S myšlenkou oslovit Bonuse a uzavřít tím tak vpravdě folkový večer přišel při náhodném rozhovoru zvukař z Café na Půl cesty, pan Kejmy, za což mu patří dík.
Ještě se několikrát přehodilo datum (k nelibosti všech zúčastněných) a šlo se na věc.
Bylo nám od začátku jasné, že do koncertu nechceme – respektive nemůžeme – investovat ani korunu. Rozvinuli jsme pro to několik plodných spoluprací: zafinancovat některé náklady pomohl Hájek-reklama, tisk plakátů obstarala výměnou za logo tiskárna AmosTypo. Z několika dalších menších darů jsme zaplatili zvukaře a to je vlastně vše, co bylo potřeba. Už od ledna jsme též věděli, že výtěžek akce zdvojnásobí nadace Divoké Husy. Právě tento systém podpory nám přijde skvělý a vybičoval nás k maximálnímu úsilí, aby se akce povedla (doslova k dvojnásobnému úsilí!).
Přes snahu akci co nejvíce propagovat (Rádio 1, AlternativaTV) nebylo do poslední chvíle zřejmé, jak to dopadne…
Přišel den D, který začal samozřejmě tím, že jsem zablokoval ramusí platební kartu. Po vtipné historce z tábora, kdy jsem pro změnu zablokoval ramusí mobil a nemohl tak v nejvypjatějších dramatických momentech nikomu volat, to nikoho až tak nepřekvapilo…
A pak… Se to prostě povedlo! Přišlo téměř 400 lidí a všichni byli s večerem zdá se spokojeni, či to alespoň úspěšně předstírali. Celá akce (po zdvojnásobení Divokými husami) přinesla Ramusu něco málo přes 130.000,- Kč, koupili jsme si dodávku a vše skončilo happy endem.
Po koncertě se náš produkční tým přesunul do dalšího spřáteleného prostoru, Alfreda ve dvoře, kde jsme uvízli na několik dalších dlouhých hodin…
Tímto ještě jednou děkujeme všem vystupujícím a jinak zúčastněným a hlavně všem, kdo koncert navštívili! Povedlo se.