Velmi často mé srdce touží po zázračnu jménem příroda, ale málo kdy se myšlenka setká s tak rychlou realizací jako teď o víkendu 27.-29. května.
Ramus bytosti, rychlé pobaleni základních věcí a odhodlání si to užít hezky po přírodnu. Záruka zážitků a klidné mysli je tu.
Cíl cesty se odkryl po příjemné cestě vlakem ramusáckým přítomnem po boku bylo mi jasné, že na pokračování se těším. Čekala nás ještě cesta autobusem, a ta slibovala též vtipnost a blízkost 
a bylo to tak
Mladé Vizovice nedaleko Tábora, louka, krásný výhled do širého kraje. Nu, chvěje se mi srdce z toho obrazu ještě teď. Ju nějak jsem se rozepsala a to ještě ani nejsme u hostitele Viléma (v rámci popisu). Muž, který si svépomocně postavil překrásný hliněný domek (takový hobití:). Měl mnoho zasazených stromků, které byly tak malé, že je nebylo vidno
Myslím, že když nás Vilém v první chvíli viděl, začal mapovat, jak A je, že něco na jeho pozemku přežije. Uvedl nás do pravidel-důležitých pro fungování zaběhnutých pořádků.
A poté mohl vše začít: ohýnek, povídání, procházky i spánek pod plachtou i bylinkové vzdělání bylo
Je dobré se z takovýchto míst vracet, tak trochu proměněný a to nejen NA duši mi i na těle
JÁ KONKRÉTNĚ S MODRÝM KVÍTKEM A SPIRÁLOU
DĚKUJI za všechny hovory a události.
P. S.: Viléme, rychle si se aklimatizoval na nové návštěvníky, takže se těším na viděnou v brzké době
S pozdravem
Ramus-Rašmí