HUMANS OF RAMUS ・❥・Vítek


„Tenkrát na táboře jsem si musel píchat inzulinový injekce, který musely být v ledničce. Tu měli o kousek dál v hospodě. Na zpáteční cestě z hospody do tábora nám ten Oltciťák nechtěl startovat, tak jsme poprosili majitele hospody, jestli by nás neodtáhl. A on nás odtáhl traktorem, to se museli v táboře hodně divit! Na táborech spíme v týpíčkách, to nikde jinde nezažiju. Koupem se v řece, chodíme na procházky… Vzkazuju všem Ramusákům, ať jezděj pořád na tábory a víkendovky!“

// Výstava fotek Humans of Ramus k okuku v Rybárně na Kampě už jen do 17.3. 


HUMANS OF RAMUS ・❥・Vašek

„Mám dvě zásadní vzpomínky z táborů. První byla v Novohradkách v roce 2003, kdy ještě tábory dělal Proutek. To už je dávná historie. Byli jsme tam všichni poprvý, nikdo nevěděl, do čeho jde. Tam se mi stala taková dobrá historka, když jsem spadnul do latry. Prostě jsem spadnul do latry hlavou dolů. Když mi jeden asistent utíral prdel, neukočíroval to, a normálně jsem mu propad tou dírou na zem, mezi všechny ty hovna. Myli mě dvě a půl hodiny. Nemám z toho vůbec trauma, je to pro mě mega vtipný a mega mi to ukazuje, že na těhle táborech se může stát cokoliv.

Druhá je z roku 2009, kdy mě jednou odpoledne na táboře kamarád Kuba Mareš, kterej jezdil léta letoucí, nakreslil. Nechal jsem si to vytetovat na rameno. Je to moje vzpomínka na něj, na tu situaci, na Ramus. Bylo to moje první tetování.

Díky Ramusu jsem se naučil spoustu věcí. Třeba utírat si prdel a nebejt tak rozmazlenej.“

// Vernisáž fotek Humans of Ramus už 13. 2 v Rybárně na Kampě https://fb.me/e/4ZUY1Scb3


HUMANS OF RAMUS ・❥・Ondra

„Ramus jsem poznal tak, že v něm začal fungovat můj kamarád Jirka Richter a já jsem mu záviděl, že dělá něco tak dobrýho. Zpočátku pro mě Ramus byl dobročinná aktivita, „pomáháme vozíčkářům“. Pak jsem si tam našel kamarády, zažil silný věci, z tábora se mi nechtělo zpátky do reality. Potom jsem akce Ramusu začal brát jako seznamku, protože na ně jezdila a jezdí spousta skvělejch holek. Do života mi dal kamarády, který teď vídám míň než bych chtěl. Pomohl mi nebát se vozíčkářů – zpočátku jsem se hodně styděl, nevěděl jsem, jak mluvit s někým na vozíčku nebo s jiným postižením. Teď jsem v tom přirozenej – protože je pro mě přirozený, že lidi s postižením existujou a je s nima potřeba řešit věci, mají zajímavý názory, je s nima sranda, dokážou bejt otravný. Jako lidi bez postižení. Taky jsem se docela dobře naučil přebalovat a krmit, což se mi hodilo, když byla Evička malá. A jezdit s vozíkem přes kořeny.“

// Vernisáž fotek Humans of Ramus už 13. 2 v Rybárně na Kampě zde


HUMANS OF RAMUS ・❥・Vrtule

„Jako malá jsem milovala tlustý diáře a hrála jsem si na to, jak si s lidma domlouvám schůzky a ten diář postupně a organizovaně zaplňuju. Všechny plyšáky jsem měla očíslovaný a vypsaný v narýsovaný tabulce. Tyhle představy o pořádku mi Ramus zbořil. V mých 17, kdy jsem začala jezdit, mi ukázal živelnej nepořádek. Pamatuju si víc chvil, kdy koukám na lidi kolem sebe a řikám si jak je to možný, vždyť jsou všichni tak jiný, dělaj tak rozdílný věci a teď jsou tady a společně tvořej ostrůvek absolutního přijetí, kde jinde tohle je?
Organizování akcí s Kubou (Ratlíkem), mě (mimo spousty dalšího) naučilo, že věci můžou být krásný i když nejsou podle plánu. Že se dá ten plán i někdy nemít a nechat je jen tak plynout. Protože když seš s lidma, který maj srdce velký a otevřený, připravený z každý krize udělat legraci a máš je rád, je jen hodně malá šance, že nedopadnou dobře. Takový kamarády mi Ramus dal. Já děkuju a přeju je všem!“

Výstava HUMANS OF RAMUS od 13. února na Kampě v Rybárně! FB event vernisáže zde


HUMANS OF RAMUS ・❥・Patrik

„Na víkendovkách dělám DJe. Zdravím všechny super kamarády z Ramusu!“

Výstava HUMANS OF RAMUS od 13. února na Kampě v Rybárně! FB event vernisáže zde



FURT NĚCO A POŘÁD NIC.