/ 2014 / srpen / Nadvláda strojů

Ramus vytváří platformu pro společné setkávání mladých lidí s postižením i bez něj.

Shoďte kilo s Ramusem na www.ShoďKilo.cz!

 
/ 2014 / srpen / Nadvláda strojů
> zpět do zápisníku
Napsal uživatel Hynek   
30. Srpen 2014

Nadvláda strojů (legendární letní tábor 2014)

Tento zápis pojednává o legendárním letním táboře, který probíhal od 16. do 28. srpna 2014 v Novohradských horách. Zúčastnilo se ho téměř padesát lidí, ať již s postižením či bez.

Nejedná se o deníkový zápis: jedná se o scénář, který jsme vypracovali již před táborem. Scénář se dá číst jako příběh, který jsme prožívali. Abyste však nebyli ochuzeni o realitu, je na konci každého dne kurzivou stručně napsáno, nakolik plánovaný scénář proběhl v souladu s realitou, a nakolik se od ní lišil.

Fotky z tábora Navláda strojů tady.

--DEN PRVNÍ: 16. SRPNA--

 RÁNO
Jedeme vlakem.

DOPOLEDNE
Čtyři postavy ve vlaku otravují všechny ostatní se svými přístroji, se kterými si hrají: diskman, diktafon, DVD přehrávač, foťák.

ODPOLEDNE
Na nádraží přijíždí Radek. Nakládá do dodávky batohy, říká, že dodávka se chová nějak divně, ale že to snad bude v pořádku (zdůraznit, že je něco s rádiem). Nevěnujeme dodávce ani čtyřem lidem zatím moc pozornosti, seznamujeme se a jdeme do tábora. Skupinky se přirozeně rozdělí podle toho, co jim našeptávají lidi-přístroje už po cestě (mají u sebe seznam lidí ze svojí skupinky, které otravují). Foťák naláká lidi na focení, diskman na poslouchání, atd. Rozdělíme se takto do skupin, budeme blbnout s přístroji, nahrávat se, poslouchat, povídat si o tom. Po cestě hlasujeme o tom, jestli by na táboře měli být tyto přístroje a lidé nebo ne – někomu to bude vadit. Povolujeme si focení a telefonování letos.

VEČER
V tábořišti bude zvláštní místo se suchým stromem a hromadou fialových šišek (prasemena), ale nevěnujeme tomu zatím příliš pozornosti. Stav čtyř lidí se začíná horšit, diskman-člověk dokola zpívá, má sluchátka a neslyší, diktafon-člověk si povídá sám se sebou, DVD přehrávač kouká a nedělá nic jiného, foťák-člověk se fotí a prohlíží. Nakonec každý z nich zakempí v jednom týpku a usíná, lidi jdou do týpek podle toho, kdo se s daným přístrojem-člověkem přes den bavil. Máme z toho zatím zábavu, povídáme si o tom u ohně, úvodní kolečko, jdeme spát.

REALITA
Po cestě začíná pršet. Je prakticky jen otázkou času, než například DVD přehrávač přestane fungovat. Kupodivu se tak nestalo. Mnohem víc než přístroje nám zatápí paní výpravčí z Rybníka, která nás obvinila, žesme jí vyčorovali klíče od záchodu. Debaty o tom, kdo kdy měl klíče, se účastní bezmála desítka lidí, proběhne několik telefonátů, nakonec Maruška hrdě vyjednává, že omyl je snad na straně výpravčí a odchází. Trneme hrůzou, kdy klíče najdeme u někoho z naší výpravy... 

Radek s Editou přijíždí později, takže o dodávce zatím nepadne ani slovo. Hlasování o tom, zda přístroje na táboře ano nebo ne, probíhá v rychlém hrotu, nakonec zcela přirozeně končí tak, že přístroje na táboře chceme (což je dobře, protože jsme nemuseli falšovat hlasování...)

--DEN DRUHÝ: 17. SRPNA--

RÁNO
Čtyři lidi-přístroje jsou na tom hodně špatně a chovají se úplně jako přístroje. Z posledních sil říkají, že si s přístroji poslední dobou moc hráli.

DOPOLEDNE
Řízený brainstorming o našem postoji ke strojům – po skupinách, odprezentovat, dát si záležet, zároveň stmelíme skupiny, napsat na papír atd., příklady ze života. Říkáme si, že nás fakt hodně ovlivňují, že je dobře, že jsme aspoň teď v přírodě. Někoho napadne, že bychom mohli jít po obědě do přírody, abychom čtyři lidi jejich návyků zbavili. Dopoledne – dospět k vymyšlení plánu, jak je vyléčit.

ODPOLEDNE
Lidi-přístroje se brání, drama, proti jejich vůli je odtáhneme do lesa. Jdeme nejdřív společně a zkoušíme nahrazovat přístroje přirozenýma činnostma – místo diskmana zpíváme nebo posloucháme zvuky lesa a zvířat, místo diktafonu hrajeme tichou poštu nebo se jinak učíme pamatovat, co kdo říkal, místo DVD přehrávače hrajeme nějakou hru, místo foťáku malujeme či jinak zaznamenáváme dění. Nefunguje to, lidi jsou pořád nemocný. Míříme sklesle zpět do tábora, plán se nepovedl, ale v tom se začne něco dít – nemocný lidi mají záblesky zdraví. Přemýšlíme, čím to je a objevíme souvislost – když se přiblíží k nějakému stromu (každý k jinému), tak je to nějak léčí! Sjednocujeme se takto po skupinkách u stromů a kocháme se léčivým procesem, kdy se z přístrojů stávají zase lidé.

VEČER
Vracíme se do tábora, kde nás u ohně čeká překvapení: stojí tam dodávka. Radek nebo někdo vypráví, že se stala zvláštní věc – dodávka začala mluvit. Dodávka nám říká, že stroje v čele s televizorem Mechanem Strojovičem chtějí ovládnout svět, že ona je hodná, a že tomu musíme zabránit. Říká, že jestli se chceme dozvědět víc, proč stroje jdou zrovna po nás, musíme jít do míst, kde byly přístroje vyrobený (mapy má na sobě, najdeme je), a že abychom tam došli, musíme se co nejvíc ztotožnit se stromy, protože – a v tu chvíli přestane mluvit. Radek říká, že se tím dodávka vyčerpala, že aby se dodávka nabyla, musí se jet projet, pak třeba bude zase mluvit, ale až za pár dní.

Řekne zkrátka jen část nahraného vzkazu. Skupinky pojmenováváme podle stromů, dáváme si jména, mapy rozluštíme další den. Od nyní smíme používat přístroje jen, když držíme v ruce větev. Nebo se vůbec nefotit?

REALITA
A tak tohle se snad tak nějak docela povedlo. Možná stojí za to vysvětlit, co to je řízený brainstorming: řízený brainstorming je zcela přirozené a spontánní sršení nápadů, které však musí nějak konkrétně dopadnout. A většinou pár lidí ví, jak by přesně dopadnout mělo... Střípky vzpomínek: David, který se nechce odlepit od stromu a tvrdí, že se taky nakazil, mluvící dodávka, která je sice kámoška, ale většinu lidí spolehlivě vyděsí. Vymýšlení jmen podle stromů, kdy si skupinka bříz stěžovala, že to nejde vymyslet, a pak z toho vznikly krásný jména, jako třeba Hobříz...

Mechan Strojanovič přejmenován na Strojana Mechanoviče.

--DEN TŘETÍ: 18. SRPNA--

RÁNO
Koukáme do map, které se objevili na dodávce. Mohli bychom se dohodnout, že nebudeme vůbec používat přístroje, dát na hromadu všechny mobily atd…

DOPOLEDNE
Vyrážíme do jednotlivých továren na přístroje. Jsme napjatý, nevíme přesně, co hledáme, víme jen, že Mechan Strojovič chce ovládnout svět a že má z nějakého důvodu obzvlášť spadeno na nás. Malý putování musí být o tom, že se skupinky ztotožňují se svými stromy.

ODPOLEDNE
Přístroj, který má s sebou každá skupinka, by se mohl chovat různě jinak podle toho, jak se přibližujeme nebo oddalujeme. Po cestě bychom také mohli využít znalostí, které jsme se naučili předchozího dne (ticho, zpěv, hra), jako jakýsi kletby proti strojům. Měli bychom se chovat co nejvíc přírodně, jako stromy!

VEČER
Každá skupinka najde v závěru dne nefunkční, zrušenou, zamaskovanou továrnu na dané přístroje. Spoustu elektronického odpadu atd. Nebude tam prostě nic. Bude se to hodně napínat, bude nám hrozit nebezpečí, ale ve výsledku se nám nic nestane – skupinky najdou na místě jen CD (diskman), CD (diktafon – bude se pak muset přehrát na CD a nahrát na diktafon), DVD (přehrávač), kartu.

REALITA
Mapy nebyly, byly jen nápisy na dodávce, ale stačilo to! Továrny byly u některých skupinek lepší, u některých horší. U jedné skupinky naší továrnu, ohořelé krabice a elektrické zbytky, jeden místní domorodec během pár minut sklidil a zničil, čímž naplnil náš scénář snad víc, než bylo potřeba...

--DEN ČTVRTÝ: 19. SRPNA--

RÁNO
Skupinky se probouzí zvlášť na malém putování.

DOPOLEDNE
Potkáváme se u Něničky, nebo někde jinde, kde kompletujeme naše úlovky, ze kterých vylézají skryté záznamy návštěvy Mechanoviče v jednotlivých továrnách. Vidíme jeho fotku, záznam toho, jak se někde prochází (v táboře u stromu?), z cédéčka hluk továrny a něčí hlas (otázky), z dalšího cd Mechanovu řeč, ve které říká něco jako: musíme zničit hlavně ty lidi z Ramusu, jezdí do Novohradek, kde je posvátný strom, který plodí prasemena, ze kterých rostou stromy – a právě stromy musíme zničit, abychom mohli ovládnout svět! Zotročit lidi, vykácet stromy! Musíme jim ukrást prasemena. Tady ty továrny přestěhujem jinam. Vzpomínáme si na tu větev v táboře, spěcháme do tábora, protože teď jde o hodně, musíme hlídat strom!

ODPOLEDNE
Koukáme překvapeně na strom, je zde něco, co zde před tím nebylo – tabulka u stromu. Je na ní seznam zkoušek a šiškové ohodnocení – když někdo splní zkoušku, objeví se daný počet šišek (= prasemen) před týpkem skupiny a ta ho pak může dát do společného důlku u stromu. Rozjíždí se zkoušky, možná bychom se ještě teď na ně mohli přihlásit a plnit je odpoledne-večer?

Aby toho nebylo málo, přijíždí Káťa a říká, že situace v Praze je vážná, lidi žijí v kanálech atd, dějí se fakt zvláštní věci, novinové články o tom, jak tiskárny honí lidi, jak se zbláznili fény, vysavače, atd. Objevují a dějí se podobné anomálie po celém světě, především vypíchnout to, že se kácí veškeré stromy.

Odpoledne by nám někdo měl dát přednášku o stromech – Proč je potřeba chránit stromy. Měli bychom si nastudovat a více pochopit, jak fungují, rostou, co nastane, až nebudou? Měli bychom pochopit hrozící katastrofu a důležitost prasemen. Ztotožnit se znovu a více s tím, že jsme skupinky, které se jmenují po stromech.

REALITA
Z nahrávek jsme nebyli moc moudrý. Málokdo si uvědomil, jaké nebezpečí hrozí od Strojana. Ani Káťa nepřijela! Místo ní se objevuje houbař Vojta a říká nám, že v Praze je to vážně peklo, že Stromovka je přejmenována na Strojovku, ukazuje nám fotky pokácených stromů... Mezi nejoblíbenější zkoušky patří zkouška lesa, kdy lidé ze skupiny musí půl hodiny hrát les a zbytek se na ně kouká. Velice nenáročná hra.


--DEN PÁTÝ: 20. SRPNA--

RÁNO
Vymýšlíme bojový plán: část lidí bude trénovat obranu proti přístrojům v táboře, druhá část půjde jako předsunutá hlídka k Něničkovi, kde se zároveň umyje. Skupinka u Něničky hraje fotbal, přehazku, cokoli.

DOPOLEDNE
Nastudovat si bitevní plány tábora, vyrobit velikou mapu, určit generála. Vymýšlíme pasti na přístroje kolem tábořiště. Trénujeme bitvu, bavíme se o tom, jak je vypnout, svázat, jak jim to překazit, jak s nimi mluvit, jak zkrátka udělat vše proto, abychom zabránili krádeži prasemen. Rozmístění hlídek, služby, armáda, vojna, paranoia. Druhá část mytí u Něničky.

ODPOLEDNE
Střídání skupin.

VEČER
Někdy po večeři přijíždí sedm motorek a na nich nazí muži. Ty motorky je ovládají a chtějí nám sebrat prasemena. Utvoříme kruh, oni budou jezdit kolem nás. Nějakým lstivým způsobem, hraním si na stromy, motorky zmateme a oni propustí ty, kteří na nich jedou. Zlomíme je! Spolu se sedmi muži slavíme, že to dobře dopadlo, muži nám říkají, že jsme skvělá parta, ale ať rozhodně hlídáme dál, že hrozí, že další den dopoledne může nastat další útok přístrojů. Můžou nám ukázat nějaké triky na motorkách, jak motorky fungují atd., na horní louce, můžou s námi zůstat sedět u ohně.

REALITA
Velký den, kdy jsme vymysleli hru s bednou. Dvě skupinky si v rámci tréninku komunikace posílají bednu se vzkazem. Na muže ovládané motorkami nakonec platilo skandování hesla strom strom strom. Obešlo se to bez toho, aby po nich někdo házel kameny a šišky, což je vždycky dobře...


--DEN ŠESTÝ: 21. SRPNA--

RÁNO
U snídaně debatujeme, co se bude dít: dopoledne budeme hlídat hromadně dle manévrů nacvičených předešlého dne, a jestli to bude v pohodě, dáme si odpoledne nějaký sportovní turnaj (stejně jako včera, bylo to tak faaajn), abychom věčným hlídáním nezakrněli. Také ideální den na přihlašování na zkoušky.

DOPOLEDNE
Rozestavěné hlídky, hlídáme tábor.

ODPOLEDNE
Po obědě si říkáme, že abychom se z té vojny nezbláznili, dáme si sportovní turnaj. Turnaj: veliká hra, stroje proti stromům, vymyslet jednoduchá pravidla. Turnaj parádní, akorát nám během něj někdo: ukradl všechna prasemena u stromu… Je tam vzkaz od Mechana: prohráli jste. Pokračuje také další část vzkazu od dodávky: neřekla jsem vám všechno, všechny prasemena jsou důležitý, ale jedno z těch prasemen má moc oslabit všechny přístroje na světě, proto po něm Mechan tak jde.

VEČER
Říkáme si, že to se teda nepovedlo, co teď? Musíme se vydat najít Mechana a prasemena od něj vyzískat zpět.  

REALITA
Brilantní turnaj, frisbí s míčem. Když dáte gól, musíte si z ešusu vylosovat úkol. Například takový, že váš tým musí hrát poslepu, po čtyřech, či házet pouze jednou rukou. Turnaj všichni naplno prožívali až do chvíle, než zahoukala dodávka a v táboře jsme našli Editu, Radka a Vojtu, naší kuchyňskou crew, jak je přivázaná kabelama ke kuchyni... Prasemena fuč. Zajímavé je, že dodnes nikdo neví, jak turnaj dopadl, který tým vyhrál. Pohled na naše trpící přátele zcela vytěsnil chuť po vítězství!

--DEN SEDMÝ: 22. SRPNA--

RÁNO
Velké putování. Musíme najít Mechana, prasemena, a zejména to jedno, které má moc oslabit přístroje.

DOPOLEDNE
Potkáváme známky toho, že nadvláda strojů se blíží. Hardisky, kabely a podobný trash věci všude kolem, pokácený stromy najít a vždy se u nich sejít a truchlit a dát minutu ticha.

ODPOLEDNE
Potkáváme člověka, který úpí pod nadvládou strojů (kácí stromy), zachraňujeme ho. Zaháníme přístroj, chceme od něj zjistit, kde je Mechan, ale on se samozničí a nic nám neřekne, nebo půjde s náma. Kuba Mareš, Míša, ségra Vojty. Kuba-přístroj nám musí říct, že to prasemeno může aktivovat jenom Architekt. Ale neřekne nám víc, kdo to je, nebo jo?

REALITA
Další z řady príma scén. Kromě toho, že totálně nevíme, kde budeme spát, trochu bloudíme, nalézáme také skupinku lidí, jak kácí stromy. A povely jim rozdává počítač! Naštěstí jsme společnými silami vypojili počítač ze zásuvky, lidi osvobodili a zůstali s náma přes noc... Strojan řádí, ale my ho dostaneme! Počítač nám říká, že si nás Strojan najde, a jelikož už jsme zničili několik jeho poslů (stroje, motorky, atd), má na nás spadeno a máme se těšit! Jakože se nemáme těšit...

--DEN OSMÝ: 23. SRPNA--

RÁNO
Ideální by bylo nějak si všímat pokácených stromů.

DOPOLEDNE
Opět potkáváme přístroj, jak ubližuje člověku (můžou se prohodit postavy z předešlého dne). Tentokrát ho zajmeme a dáme si pozor, aby se nezničil. Uděláme z něj volavku, aby si pro něj přišel sám Strojan. Vezmeme ho s sebou.

ODPOLEDNE
Přijde Strojan. Ukazuje nám, že všechny prasemena spálil. Směje se nám, říká, že Strojanů jako on je celá spousta, že i když ho zničíme, nic se nestane, přijdou další. Mučíme ho. Všímáme si, že Strojan má na krku něco, co tam předtím neměl – je to prasemeno, veliké, známe ho z tábora.

Mechan říká: nemáte šanci, i kdybyste mi to prasemeno vzali. I kdybyste věděli, jak ho aktivovat, nemáte šanci. Na aktivaci je totiž potřeba ohromné množství prasemen, a ty jsem vám spálil!
Sejmeme ho a vezmeme si prasemeno.

VEČER
Jakoby úspěch, máme prasemeno, ale jsme zmatení – kdo je sakra Architekt? Jak vyrobit další prasemena, vždyť nám to bude trvat hrozně dlouho?

REALITA
Tak tohle bylo úplně jinak. Strojan přišel hodně pozdě večer, a nabídl nám, jestli spolu s ním a přístroji nechceme ovládnout svět. S díky jsme odmítli. Pak jsme do dodávky naházeli klacky, on šel po nich a dodávka ho zničila. Rychlý nápad, ale vyšlo! Získali jsme prasemeno a čekal nás nelehký úkol - měli bychom vyrobit spoustu malých prasemen, abychom to veliké prasemeno mohli aktivovat a zrušit nadládu strojů. Blbý je, že to prasemeno může aktivovat jenom Architekt, což úplně nevíme, kdo je. Ani kde je. Nicméně Architekt vyrobil dodávku a vlastně i všechny stroje, takže se dá tušit...

--DEN DEVÁTÝ: 24. SRPNA--

RÁNO
Poslední den velkého putování.

DOPOLEDNE
Vracíme se do tábora.

ODPOLEDNE
Společně se potkáváme u stromu, kde se změnila cedule na rozpis zkoušek. Všechny zkoušky mají o nulu větší bodování a přibyla tam i řada dalších jiných zkoušek, které jsou za další ranec prasemen (je to tak, že ze semen před tím mohl vyrůst jeden strom, zatímco z těchto nových prasemen může vyrůst celý les). Uklízíme, vyrábíme prasemena o sto šest.

VEČER
Dodávka má třetí, poslední část vzkazu, ve kterém vysvětluje, že vzkaz do ní nahrál Architekt. Plánujeme další den: musíme vyrobit zbytek prasemen, dostatečně množství, abychom mohli jít za Architektem.

REALITA
Tohle bylo tak jinak, že si to snad nikdo už ani nepamatuje. Hodně pršelo, ráno nám vynadal pán z lesů, cože to jako spíme po lesích v padesáti lidech. Bylo zima, pršelo. Architekt šel stranou.

--DEN DESÁTÝ: 25. SRPNA--

RÁNO
Spíme asi trochu déle. Třeba myslet na to, že tento den (po obědě, večer) by část lidí měla vymyslet závěrečku.

DOPOLEDNE
Část lidí doplňuje prasemena a chystá se na výpravu za Architektem (divadlo, vyrábění přístrojů, vyrábění zbraní), druhá část se jde koupat. Třeba pod záminkou toho, že je potřeba jít opláchnout prasemena pod vodu, nebo tak něco s vodou.

ODPOLEDNE
Se prohodíme.

VEČER
Říkáme si, že další den vyrazíme za Architektem, nevíme, co nás čeká.

REALITA
Koupání. Tancování na We are the robots od Kraftwerk. Divadlo, předvádění přístrojů. Hraní na les - nejlepší!

--DEN JEDENÁCTÝ: 26. SRPNA--

RÁNO
Poslední přípravy před výpravou za Architektem.

DOPOLEDNE
Poslední přípravy před výpravou za Architektem.

ODPOLEDNE
Vyrážíme na závěrečku.

VEČER
Závěrečka.

REALITA
Dopoledne jsme se převlékali za roboty, protože, a to bylo zvláštní, na tábor spadla družice. Byl to vzkaz od našich kolegů, kteří taky bojují proti strojům. Psali nám, že se večer potkáme, ukáží nám, kde je aktivátor prasemena, ať ho vezmeme s sebou. Snad to bude fungovat, když ne, vezmou nás za Architektem, který je obklopen stroji a roboty a je hodně těžké se k němu dostat. A taky že bylo! Rozdělení na skupinky, závěrečná výprava, někteří předstírali, že jsou roboti, celý večer... Pršelo, mokro bylo, ale dobře to dopadlo! Propašovali jsme se do bašty strojů až za hlídaným Architektem a přesvědčili ho, ať aktivuje prasemeno a zruší tak nadvládu.

Protože to prasemeno samozřejmě byl čip, který vymyslel kdysi on, jako pojistku, kdyby se to zvrtlo, jestli vám to dosud nedošlo!
A tak protože stále existuje hrstka lidí, která je schopna vydržet třeba 12 dní v přírodě bez přístrojů, rozhodl se Architekt, že ty stroje vypne, že to asi cenu má. I kdyby jenom pro těch pár... Ty mu dodali víru.

Nebo tak nějak zhruba to celý bylo.

--DEN DVANÁCTÝ: 27. SRPNA--

Den, kdy jsme zasadili na místě strom. Tak jsme to plánovali, tak to bylo ve scénáři, a tak se také skutečně stalo!

--DEN TŘINÁCTÝ: 28. SRPNA--

 Odjezd. V plánu i v realitě.

 

Podporují nás: